Slzy pro Sýrii

Není dne, abych v novinách, v televizi nebo na internetu nepostřehl nepříjemné zprávy ze Sýrie a ze situace, která tam v současné době je. 

Dnes už každý ví, že tam probíhá občanská válka, do které se připletli i lidé, jichž se vůbec netýká (islamistické „teroristické“ organizace z okolních států, západní mocnosti apod.).

Jsem tím vším znechucen a otráven. Ano, jako člověku mi opravdu nedělá dobře, když dennodenně čtu o tom, kolik lidí muselo odejít ze své vlasti, kolik lidí bylo zabito a neměli bychom také opominout, kolik lidí bylo umučeno syrskými rebely, které by měli dle své ideologie bojovat za demokracii (tyto informace jsem se musel dočíst především z nezávislých zdrojů; bohužel).

V těchto dnech však došlo k tomu, čeho jsem se jako člověk žijící v demokratické a tolerantní zemi obával, byly použity chemické zbraně. Nevím, kdo je použil, nechci nikoho soudit, ač si myslím svoje. Bohužel tento hrůzný čin dal podnět k vojenské intervenci Západu, která se celá třásla k tomu, kdy může zaťukat na polozničené dveře alespoň nějaké stability (víme, jak to dopadlo v Libyi, Egyptě, apod.).

Slyšel jsem mnoho verzí, kdo mohl použít chemické zbraně, a přikláním se k jedné možná správné verzi, „bohužel“ s touto verzí se však nemohu shodnout se západními státy, které si myslí opak než já.

Jsem pokleslý z toho, kam Západ směřuje. Západ, který by měl být harmonizátorem, který je svobodný a krásný, by měl sehrát roli hodného strýčka, který zchladí horké hlavy. Místo toho přilívá olej do ohně. Kladu si otázku, proč to dělá. Nemyslím si, že je dobré slepě importovat demokracii. Jsem toho názoru, že k demokracii by měl národ sám dospět a ne ji slepě přijmout, aniž by věděl, jak funguje, ač by nemuselo o nic jít. Může se stát (čehož se obávám), že demokracie se zhostí nesprávní lidé a mohla by nastat nová totalita. Možná horší než před tím. Ne vždy revoluce přinese lepší časy, a to by si měli lidé uvědomit.

Bojím se, aby tento konflikt nepřesáhl meze a nenastal by ještě větší zmatek, který by se mohl přenést ve válku většího rozsahu.

Věřím, že Syřané milují svou vlast, že nechtějí válčit. Proč by si člověk měl vybírat dobrovolně nenávist? Místo zbraní bych všem dal krabici, v níž by byla kniha, tužka, papír, hudební nástroj, několik barev a štětce. Tímto bych rozvíjel osobnost každého člověka. Ten, kdo by chtěl malovat, maloval by, ten, kdo by chtěl hrát, hrál by, ten, kdo by chtěl psát, psal by... To je to, co nás odděluje od zvířat nebo od jiných (primitivnějších) forem života. Člověk by se měl neustále rozvíjet a ne válčit. Válka a válečné konflikty sráží člověka dolů.

To by byla nádhera, kdyby syrská armáda i rebelové zahodili zbraně a místo nich by malovali nebo hráli na hudební nástroj. Místo výbuchů a střelby by v Sýrii hrála hudba, která by byla proložena poezií a barevnými obrazy. Ano, nyní se to zdá jako utopie, ale myslím si, že tohle by si člověk přál. Přál by si mír a lásku, nikoliv nenávist a zlobu.

Tyto činy mohu těžko jako jedinec odvrátit, ale i tak bych tímto prostým článkem mých plků rád poslal určité poselství na podporu lidem, kteří chtějí žít v míru a harmonii své životy a předávat lásku a mír ostatním lidem. Nejvíc fandím lidem, kteří předávají lásku a mír ostatním. Věřím, že vyhraje dobro nad zlem. Fandím Ti Sýrie. Mé slzy patří Tobě.